Reklama
 
Blog | Václav Bouda

Šumavská válka, Klaus a jeho brouci

Jestliže se pohoršení politologové po zvolení Václava Klause strachovali, že ve svém posledním prezidentském období bude kašlat na to, co si veřejnost myslí o jeho nestranickosti či nezaujatosti, pak se myslím jejich obavy potvrdily zejména ve sporu o budoucnost Šumavy. Bral jsem to jako populismus, čím víc se dozvídám o událostech a Klausových stycích na Šumavě, tím víc ale jsem znechucen.

Že v době premiérování loboval za vyrubání sjezdovky na Smrčině, po které chtěl premiérově vyjet na lyžích, už dávno není mediální hit. Stejně i fakt, že jako první podepsal Petici za zdravou Šumavu, která propaguje bezohledný boj s kůrovcem. Stál i za jmenováním svého přítele Stráského ředitelem NPŠ. Proč, si každý snad spočítá. Stačí uvážit, že prezidentský kůň (brouk) chtěl na jaře v oblasti nejcennější části Šumavy v pralesovité Smrčině kácení opravdu zahájit se zdůvodněním, že brání (dodnes neprokázané) kůrovcové kalamitě tisíciletí. Těžko také pochybovat, že na post ministra životního prostředí pomohl Tomáši Chalupovi hlavně jeho známý obdiv ke Klausovi. Přidejme fakt, že Stráský, Chalupa a rovněž Klaus jsou v ochraně přírody amatéři. Přitom i hodně opatrný komentátor nemůže nevidět, kdo ovlivňuje situaci na Šumavě a oč mu jde.

To jsem ovšem neobjevil Atlantidu. Jsou tady i další souvislosti. Třeba investice Miroslava Zámišky, kterého prezident roky zná jako člena svého týmu právních expertů. Ten v posledních letech investuje miliony v šumavských Prášilech. V létě 2009 státní správa NPŠ zjistila zásadní rozpor mezi jeho projektem Šumavského centra zdraví a monstrem, které začal stavět. Proto požádala stavební úřad v Sušici o jeho odstranění, respektive zastavení stavby. Z dost záhadných příčin to stavební úřad neudělal. Právník stanovisko parku ignoroval a klidně (chtělo by se říci drze) stavěl v rozporu s projektem dál. Měl i tu drzost, že už v únoru 2010 bez servítků požádal NPŠ o dodatečné schválení stavby. Proti zamítnutí se odvolal k MŽP a to mu vyhovělo. O nové posouzení stavby pak žádal opakovaně a mezi tím se pokusil svoji pozici zlepšit optickým snížením objektu tak, že zvnějšku zahrnul přízemí. Park ale i tak stavbu ocenil jako černou a ministerstvo další žádosti o posuzování zastavilo.

Stráský v té době v médiích prohlásil, jak moc mu vadí, že si někteří lidé mohou stavět domy, které na Šumavu nepatří. Vytahoval si dokonce triko a naznačoval, že v parku už je rozhodnuto o jejich bourání. No a přijede prezident, zatleská mu, zabouří proti kůrovci a Stráský obrací jako na obrtlíku. Nečekaně ruší místo a propouští architektku parku Priharovou a náměstka Hlavatého, kteří opakovaně vydávali nesouhlasná stanoviska k centru zdraví. Vše zaonačí tak, že konečné stanovisko spočine v rukou Václava Brauna, vedoucí parkového oddělení státní správy. O tom se v parku nepochybuje, že spolu s náměstkem Mánkem mají Stráskému pomoci sehrát roli hrobařů předchozího směřování parku. Tento Braun se v poslední době vyjadřoval ve smyslu, že „nejsou zásadní argumenty, proč se stavbou nesouhlasit“. Souhlas se stavbou už zřejmě vydal, protože stavební úřad v Sušici, který černou stavbu už jednou v počátcích nezastavil, zahájil řízení o jejím dodatečném povolení. Zjevná drzost prezidentovu muži, který si zřejmě v národním parku může dělat, co se mu zlíbí, nejspíš projde. Další smutný kámen na horu pochybností o právnosti českého státu.    

Reklama

Když jsem před lety potkal Klause s manželkou a běžkami u Prášil (to myslím ještě byl v Parlamentu), o jeho lyžařských a ochranářských vizích jsem neměl tušení. Natož, abych věděl, že byl ubytován ve Wille Karolína, tedy u „svého“ právníka Zámišky. Neměl jsem také ani ponětí, že nedlouho poté Zámiška v Prášilech udělá „kauf“. Koupí tam pozemky pro postavení bytového domu o 13 bytech, které hodlá prodávat. Zaplatil údajně něco přes 2000 korun (metr čtvereční pořídil za korunu). Za víc než 2000 metrů by tehdy normální smrtelník vydal nejméně 3 miliony. Jak to je možné?

V Prášilech to ví každý. Prodal mu tehdejší starosta, údajně Zámiškův přítel, bývalý major Pohraniční stráže Mojmír Kabát. Protože pozemky patřily obci a zastupitelé k prodeji po koruně nedali souhlas, pohoršení občané podali na Kabáta trestní oznámení za zneužití pravomocí veřejné osoby. Od té doby v Prášilech zuří válka mezi Zámiškovými příznivci a občany, kteří jsou proti prodeji. Rok proto obec neměla zastupitele a jejím vedením byl pověřen (světe div se!) právě obviňovaný Kabát. Pídil jsem se po smlouvě, na jejímž základě byly pozemky Zámiškovi prodány a zapsány do Katastru nemovitostí. Datum prodeje na ní chybí. Že by Klausův právní poradce neznal nezbytnosti takové smlouvy?

Z dostupných informací ovšem plyne, že v tomto směru přece jen právo promluvilo. Klatovští policisté v uplynulém týdnu zahájili Kabátovo trestní stíhání. A co bude se zřejmě nezákonně prodanými pozemky? Klatovský soud se chystá jednat o žalobě Prášilských, kteří chtějí pozemek vrátit obci.

V poslední době se na Šumavě hovoří o zvůli, kterou v parku zavinili, respektive umožnili, prezidentovi muži. Týden co týden na internetu najdeme informace, které většinu z nás přesvědčí, že Stráský je zatvrzelým odpůrcem vědeckého přístupu v národním parku. Prášilské kauzy ale zpochybňují i čistotu Stráského úmyslů a jeho údajných snah po optimálním dělení parku mezi obce a ochránce přírody. Klaus ho ovšem vytrvale podporuje.       

Pozn.: Aby nedošlo k omylu. Miroslava Zámišku na posledních dokladech vídám podepsaného jako Zamišku. Nevím jak to, možná si nechal změnit jméno. Zlí jazykové ale tvrdí, že se tak chce zbavit příslušnosti k seznamu I.správy SNB a hodnosti poručíka. Ta zřejmě prezidentovi nevadí, veřejnost ji ale jako kvalifikaci k posilování moci ráda nevidí.