Řekl bych, že jako nejpevnější bod k pochopení situace v NPŠ může posloužit zpráva BIS za loňský rok. Stačí totiž přečíst pět vět: …“některé lobbistické skupiny usilovaly o získání vlivu na chod Správy Národního parku (NP) a chráněné krajinné oblasti Šumava, resp. snažily se o ovlivňování budoucí podoby NP. V zájmu vlivových skupin je realizace několika sporných projektů v šumavském regionu, možnost pozemkových spekulací nebo rozšíření těžby dřeva. S tím také souvisí snaha o ovlivnění zákona o NP Šumava. Budoucí zonace parku je sporným bodem mezi ochránci přírody a osobami, pro které je zastavění NP podnikatelským cílem.“
Každému, kdo nemá hlavu pouze pro to, aby směl chodit k holiči, musí být jasné, která ze jmenovaných dvou stran sporu může mít zájem na „sporných projektech, pozemkových spekulacích, nebo těžbě dřeva“. Je naprosto zjevné, kdo je propadající. Nic na tom nemůže změnit skutečnost, že se v této skupině silně angažují poslanci, senátoři, bývalí parkoví ředitelé a desítky regionálních politiků. Ba naopak. Alespoň víme, co tito lobbisté chtějí a zda je moudré jim důvěřovat.
Ale pak je tady i druhá strana – uvedená jako „ochránci přírody“. Když se pokusíte tuto skupinu rozklíčovat, zjistíte, že to jsou vědci, několik skupin ochránců přírody, vedení parku a lesníci. Existují ještě početné skupiny občanských aktivistů. Ty jsou ovšem zjevně pod vlivem některé z lobbistických stran.
Vzhledem k tomu, že se na diskusích o dění v NPŠ účastním už dost dlouhou dobu, vím dost i o jeho zákulisí. Myslím, že je čas o něm mluvit otevřeně.
1/ V prvé řadě vidím, že skupina nazvaná ve zprávě BIS „ochránci přírody“ (vědci, ochranářští aktivisté, vedení parku a lesníci) není jednotná, respektive v některých podstatných názorech se rozchází. Osobně mi nejvíc vadí, že se jednotlivé skupiny snaží manipulovat s veřejností, respektive si to nedokáží přiznat.
2/ Vědci a aktivisté vytrvale od počátku bez výhrad podporují šéfování ředitele Hubeného. Nepřiznají přitom, že to je do značné míry přímo z šílené obavy, že by znovu mohli přijít takoví manipulátoři s fakty, jako byli Stráský a Mánek. A současný ředitel jim (naivně nebo záměrně) četnými vystoupeními dosud dodává iluzi, že dokáže prosadit jejich (společné) představy o fungování parku. Trochu zapomínají, že nejlepším argumentem pro vnímavého občana bývá pravda.
3/ Největší rozdíly jsou v názoru na péči o lesy v nižších polohách parku (dřívější 2. zóně). Vedení parku, v nejrůznějších sdělovacích prostředcích tvrdí, že nejlépe se les obnovuje sám a tudíž, že hodlá redukovat výsadbu, aby ušetřilo (a mělo na jiné aktivity). Směšuje ovšem kozy s králíky. Skupina „ochránci přírody“ totiž nemá problém s horskými smrčinami a smíšenými lesy. Považuje vědecky i prakticky za prokázané, že se dokáží obnovovat samy a tudíž mohou být zahrnuty do bezzásahových území. Ovšem kolik v parku je takových porostů? A jak postupovat tam, kde dosud rostly jen smrky, ačkoli v minulosti tam prospívaly lesy přirozené smíšené (s jedlemi, buky a dalšími listnáči)? Každý, kdo navštěvuje Šumavu, přece ví, že po čistě smrkovém lese úspěšně vyrůstá zase převážně smrkový porost, který jako bezzásahový budou v budoucnu ohrožovat kalamity (větrné, kůrovcové, sněhové). Má-li se zabránit budoucím sporům o tzv. „likvidaci zelené Šumavy“, zdá se logické, že je třeba přírodě pomáhat. Vedení parku prý ale chce smrky těžit a dosadbu prospěšných dřevin omezovat.
4/ A jsme u dalšího sporu – o podíl ploch, na kterých se vůbec nemá hospodářsky zasahovat. Vědci a ochranářští aktivisté požadují bezzásahovost padesátiprocentní, ministr životního prostředí ovšem už první skupině lobbistů slíbil, procent 23. Přitom nedávno už bylo bezzásahových víc než 30 procent. Zdá se tedy, že podíl bezzásahovosti bude při schvalování zákona o ochraně přírody klíčový. Ptám se tedy. Mělo být trvání na 50 procentech výhodnou vyjednávací pozicí“? Představa, že ji proti ministerským slibům bude možné prosadit, je přece zcela iluzorní. A stejně by pak v nově vzniklých bezzásahových územích po smrkových lesích na desetiletí, možná na staletí, hrozily kalamity.
Iluze, přátelé, končí. Šanci vidím jedinou. Prosaďte, aby i každý další ředitel parku ze zákona musel na 77 procentech zásahových ploch pečovat o přirozenou skladbu lesů. Jen tak je podle mne možné zdravou Šumavu zachránit a navíc, na tom už byste se, s výjimkou současného vedení parku, mohli shodnout.