Hospodaření se zvěří (zvláště atraktivní jelení) si čeští parkoví lovci léty přizpůsobili svému střeleckému koníčku a také svojí šrajtofli. Není žádným tajemstvím, že na Šumavě utajeně střílejí „kamarádi a VIP“, ačkoli to je už roky zakázáno. Zasvěcení také vědí, že si náruživí střelci z vedení parku zařídili, že trofejové jeleny nesmějí myslivci v okolí parku lovit. To by se ještě dalo pochopit, protože „lidoví myslivci“ mívají se střeleckou disciplínou problémy. Ovšem budování takzvaných přezimovacích obůrek (za desítky milionů korun), v nichž park v zimě drží a vykrmuje kolem 600 kusů zvěře (stojí miliony) nemá s ponecháním přírody přírodě pranic společného. Zatímco v Bavorsku při nepřiměřeném nárůstu počtu zvěře provádí odlov ve speciálních dvou malých obůrkách několik profesionálních lovců, v NPŠ loví hajní a střelci z vedení za takzvané „zástřelné“ (1000 Kč). Přitom je známou skutečností, že při tom více než půlročním navštěvováním střeleckých zařízení, vnaděním, střelbou a odvozem zvěře značně vyrušují zvěř. Ta pak vychází jen v nočních hodinách a protože je vyhladovělá, páchá zejména v létě a na podzim mnohonásobně větší škody, než kdyby ji lovci nerušili.
Ptáte-li se asi, kam to v NPŠ tato střelecká družina dotáhla. Řekl bych od deseti k pěti. Vězte, že za dvacet let existence parku nezabránila, aby oficiální počet jelení zvěře stoupl z 544 na 1200 kusů (mnozí odborníci tvrdí, že na mnohem víc). Parkové ročenky pravidelně označují přemnoženou zvěř za nejvýznamnější faktor, poškozující přirozenou i umělou obnovu lesních porostů. Proti těmto škodám opatření proti okusu a loupání (nátěry, repelenty a oplocenky) nepomáhají. Ochrana stojí ročně další statisíce, zatímco v Bavorsku ji nepotřebují. Až snad na jedinou výjimku si se střeleckou lobby (a nedostatečným odlovem) nedokázal poradit žádný z předchozích a zatím ani současný ředitel.
Bavorští kolegové v současnosti regulují stavy jelení a černé zvěře v případech, kdy škody ohrožují práva soukromých vlastníků zvláště v enklávách uvnitř parku a odlov směřují mimo nebo alespoň na okraje parku. Černou zvěř přitom vůbec nestřílejí, ale odchytávají do speciálních boxů. Srnčí zvěř, která je hlavním zdrojem obživy chráněných rysů, neloví vůbec (na rozdíl od Čechů). Aktivní ochranná opatření (repelenty, oplocenky) v Bavorsku neprovádějí, protože počty udržují v souladu s potřebou a zásadou „příroda přírodou“. Na rozdíl od NPŠ může v zimě zvěř v Bavorsku přirozeně migrovat do nižších poloh, zatímco na Šumavě jsou stovky v oborách uměle vyživovaných zvířat na jaře hromadně vypouštěny, aby se pak s apetitem vrhly na mladé porosty.
Shora zmíněný seminář probíhal před necelým měsícem. Současná diskuse mezi českými lovci ukazuje, že bavorský model zřejmě na Šumavě neprojde. Zainteresovaní „oslňují“ argumenty, proč by v Česku nefungoval. Přitom se Češi vychloubají, jak výborně si s bavorskými kolegy rozumí. Nebylo by tedy dobré přiblížit nebo úplně sjednotit zásady managementu divoké zvěře? Zvláště, když stále více z chování českého parku vyplývá, že peněz na rozvoj se mu jaksi nedostává. A přitom by úspory na tomto poli mohly významně pomoci.