K zásadám práce bývalého ředitele NPŠ podle jeho „slavného prohlášení“, patřilo dodržování zákona tak, že jeho porušování pokryje výjimkami z onoho zákona. A přesně za tento způsob hospodaření dostal park od inspekce pokutu téměř půl milionu. Malér byl v tom, že Stráský a jeho boys zákon podle svého návodu porušovali, jen ty výjimky jim jaksi chyběly. Stráský si ovšem téměř v každém interview lišácky dělal alibi, když se jako laik odvolával na odborné názory svých poskoků. Při ředitelském přepřahání za „parkového“ odborníka přímo označil svého následníka Mánka. (Ten teď laika Stránského prosadil do Rady NPŠ a porodil tak dalšího „odborníka“). Vraťme se ale k pokutě. Mánek pokutu za nezákonnou těžbu prohlašuje za akceptovatelnou. V zájmu údajné záchrany parku před kůrovcem prý úmyslné porušení zákona za to stálo. Tak vlastně říká, že oba dva chytráci zákon ignorovali záměrně. Copak je možné, aby státní úředník zákony beztrestně porušoval?
Odpůrci kácení, rušení tetřevů a nezákonného používání biocidů (za to byla pokuta) usilují, aby oba viníci částku museli zaplatit. Já to vidím jinak. Pokud vím, na Šumavě nedávno zloději pokáceli pár desítek stromů a park teď počítá, kolik milionů jim za škody v chráněné zóně napaří. Pokud spravedlnost na Šumavě nešilhá, proč oba šumavští boys podle stejného metru nehradí škody, které zneužitím svých pravomocí napáchali?
Ale pohleďme, co na zneužití pravomoci říkají paragrafy. Soudci snad zbývá jen vynést rozsudek. Jeden úředník trestný čin avizoval předem, druhý se k němu hlásí i po rozhodnutí inspekce. A škodu, tu snad budou určovat jiní odborníci, než ti dva. A pokud je následek zvlášť závažný? Při mnohamilionových škodách pachatelům hrozí vězení až na deset let.
Ale na ráně je už podle mne i další uchazeč na uplatnění onoho paragrafu. Mám totiž před sebou dopis doktora práv profesora Milana Damohorského, proděkana a vedoucího katedry životního prostředí právnické fakulty UK. Tento bezpochyby renomovaný odborník ministru Chalupovi píše, že jeho návrh zákona o NPŠ není způsobilý k projednávání. Je prý v rozporu se zásadami ochrany přírody i s mezinárodními standardy její ochrany. Navržené paragrafy jsou podle eperta v rozporu i s pravidly práva ústavního, unijního a správního.
Tento odborník na právo prý lituje, že se Chalupa vyhýbá přizvat k posouzení návrhu vlastní legislativní radu. Jako právník volí formulaci víc než kulantní. Jistě je mu ale jasné, proč se ministr posouzení vyhýbá. Nepochybně dobře ví, že by legislativní rada, složená z českých právních expertů, kontroverzní návrh zákona pro závažné nedostatky neschválila.
A Ty, vážený čtenáři, souhlasíš, aby ministři beztrestně předkládali zákony a ignorovali závažné výhrady znalců? Aby porušovali české i mezinárodní normy a aby jim to prošlo? Je možné, aby invalidní zákon vůbec Parlament posuzoval anebo dokonce schválil pod záminkou údajné „shody neshody“ mezi místními obyvateli a ochránci přírody? Neměl by o národním parku rozhodovat celý národ? Neměl by Chalupa místo v Parlamentu sedět před soudem?