Proč naprosto běžná ochrana lesa pomocí repelentů někde v národním parku chybí? Když slyšíte, že to je jeden ze způsobů, jak bývalí ředitelé šetřili na své podivné podnikatelské aktivity a že to vlastně souvisí s vyháněním rysů z území parku…
Ochranu mladých stromů před škodami spárkatou zvěří provádějí lesáci prakticky všude. Pamatuji, že v Krušných horách si jíchu dokonce hajní sami připravovali s podílem barvy (krve) zvěře, která ji prý nejvíce odpuzovala. Když jsem se začal poptávat na Šumavě, nemohl jsem uvěřit vlastním uším: Náš národní park prý v posledních létech začal bránit škodám na mladých stromcích zaváděním odstřelu srnčí zvěře. Potvrzují to i pokyny pro vyplácení náhrad za odstřel srnčí (podepsané 23.9.2011 Stráským a 30.7.2012 Mánkem), které kromě dřívějšího zástřelného za jelení zvěř stanovují tyto odměny i za ulovené srnce, srny a srnčata v honitbách NP a CHKO.
Každý lesák ví, že škodám od jelení i srnčí zvěře zabrání odlovem nadpočetných stavů a hlavně ošetřováním porostů. O přiměřené stavy srnčí zvěře se od svého vypouštění měli v parku starat rysové. Statistiky potvrzují, že jeden jich strhne ročně 50 až 70 a dosavadní předpoklady hovořily o tom, že by rysi měli odlovit dostatečný počet srnčí zvěře tak, aby nedělala nadměrné škody. Co si tedy páni bývalí ředitelé od odstřelu slibovali? U zvěře jelení je totiž lov jednou z legálních možností, jak škodám bránit, protože kromě okusu masivně škodí i loupáním kůry mladších stromů a hlavně v šumavských podmínkách nemá přirozeného predátora. Proto se vysoká zvěř loví i v bavorském parku a tak tomu bývalo i v NPŠ. Však jí tady ročně pod výstřely padne asi 800 kusů. To ovšem neplatilo o zvěři srnčí.
Pamatuji dobu, kdy se na Šumavě začali rysi vypouštět. Teorie tehdy tvrdily, že rys sníží stavy jelení a srnčí zvěře a dokonce pomůže podstatně snížit i stavy lišek – to tenkrát kvůli vzteklině. Stoprocentně se z toho prakticky potvrdila jen podstatná redukce srnčí zvěře, která je hlavním zdrojem jeho obživy. Rozbory potravy v rysích žaludcích totiž ukazují, že srnčí zvěřina v nich dělá asi 75 procent. http://www.selmy.cz/old/rys/potrava-lov/ Ve prospěch rysů hovoří statistiky, které uvádějí, že přednostně loví zvěř slabou, zraněnou, nebo nějak nemocnou či napadenou parazity. Tak šelma vlastně svým způsobem přispívá ke zvyšování kvality, protože v oblasti výskytu rysů obstojí jen zvěř silná a zdravá.
Rozumný člověk si jistě řekne: Máme tady národní park. Aby v něm přirozeným způsobem fungovala příroda, žijí tam i rysi. Je to tedy jejich základna. Teď ale nějaký „chytrák“ léty osvědčenou praxi začal měnit a potravní zásobárnu rysům ujídat? A to snad proto, aby nemusel ošetřovat sazenice, jak to běžně dělají kolegové i na pasece u vás za humny v hospodářském lese? K čemu to povede?
Management chovu zvěře (v našem případě regulace jejího počtu odlovem) se na Šumavě podle platných pravidel týká velké, tedy jelení zvěře, která nemá přírodního predátora – vlka a medvěda. O srnčí se v managementu hovoří vlastně jen v souvislosti s výskytem rysů. Ale letos se v NPŠ má odlovit 123 kusů srnčí zvěře a to podle pravidel platných v běžných loveckých honitbách. Nemohu dospět k jinému závěru, než že ulovená zvěř bude parkovým rysům chybět. Jak zareagují se zdá evidentní. Silní jedinci svoje teritorium zvětší a vytlačí z něj slabší konkurenty. Těm nezbude, než se stěhovat do okolních níže položených honiteb a lovit tam. Že takto park přestává plnit svoji léty ověřenou roli? Že logicky to jen zvýší vzájemnou nevraživost ochranářů a myslivců? To se dá předpokládat.
Já ale hlavně nechápu, jak někdo může takto rozhodnout. Odborníci totiž vědí, že veškerá plocha chráněných parkových území pro udržení populace šumavských rysů nestačí. Systém velkoplošných chráněných území parku je ale základem pro jejich přežití, protože jádrová parková území mají pro život šelem optimální podmínky. Likvidovat tam srnčí zvěř rozhodně chovu rysů neprospěje.
Minulý týden se v tisku objevila informace o mezinárodní konferenci, na níž „…delegáti diskutovali o spolupráci mezi NP Šumava a Bavorský les, … kterou chtějí obě strany prohlubovat v zájmu naplňování cílů ochrany přírody dle doporučení a zásad péče IUCN…“ Prý mluvili i o přeshraniční spolupráci na ochraně vzácných druhů, jako jsou třeba rys ostrovid nebo tetřívek…“ Rád bych věděl, zda se česká strana pochlubila, že na rozdíl od Bavoráků zahájila letos lov srnčí zvěře mimo jižní i v západní části NPŠ a to už za řízení nového ředitele. Velmi o tom pochybuji.
Ale kladu si i další otázky, co se v NPŠ děje. Nově se v jeho vedení ocitl Miloš Juha, o němž se v kuloárech soudí, že bude v chystaném výběrovém řízení kandidátem ČSSD na ředitele (ČSSD v minulosti spolu s ODS patřila k největším prosazovatelům kontroverzních a dnes už odmítnutých návrhů zákonů o NPŠ). Ten má na starosti styk s veřejností a zooprogram a patří k náruživým lovcům zvěře. Pokud rozumím legislativě, plán lovu schvalovala správa parku pod vedením za minulých ředitelů značně kontroverzního Václava Brauna (propouštění, vyhrožování, schvalování staveb). Poslední dobou probíhá dost ostrá diskuse o současném využívání těžké techniky i v nejvíce chráněných územích. Tuto problematiku a také péči o mladé porosty má na starosti Jan Kozel, rovněž člověk Mánkovy administrativy… Nechtěl bych být špatným prorokem, ale zdá se, že je cosi nezdravého ve státě šumavském.