Reklama
 
Blog | Václav Bouda

Šumavský Absurdistán

Šokující citáty v podání Jana Stráského se už staly evergreenem. Absolutně neuvěřitelné ale je, když si tento úředník po roce činnosti dovolí vyslovit zklamání, že se mu polovinu zaměstnanců, kteří jsou „zeleného ekologického myšlení“ nepodařilo z národního parku vyhodit.

Rozhovor se Stráským „Ve svém věku nemůžu hrát hru, že skončím, až vše splním“ otištěný v MFD 21. února nepochybně musel šokovat nejednoho čtenáře. Ředitel jím v podstatě potvrzuje oprávněnost tvrzení Jaromíra Bláhy z Hnutí Duha, že je to „umanutec, který nepochopil, co je národní park“. Konečně, stačí si přečíst, že Stráský v rozhovoru zarytě tvrdí: „…říkal jsem to samé, co říkám dodnes. A říkat to budu, dokud bude debata o Šumavě.“ Podobně Stráský rozhovorem posvětil i mínění Vladimíra Justa z televizního „Nedej se“, který prohlašuje jeho manýry za bolševické. (Protože tuším reakci „horkých hlav, spřádajících plány o zeleném spiknutí“ dovoluji si prohlásit, že jsem ani s jedním z těchto dvou pánů nikdy nemluvil, ani je osobně neviděl.)

 

Teď ale, po kolikáté už, čtu Stráského odpovědi a jen kroutím hlavou. Nechápu. Je vůbec možné, aby ředitel národního parku prohlásil: „Nejsme v Praze, abych si mohl říct, že vyhodím padesát lidí a naberu jiné. To tady v regionu udělat nejde.“ A aby nenechal nikoho na pochybách o svých záměrech, dodá, jak ho „…tíží, že padesátka odborníků má jinou představu o parku…“ než on. A naznačuje zklamání, že se jich nedokázal zbavit. Děs. A stačí pohlédnout na rozhovor a položenou otázku a je zřejmé, jak se snaží za každou cenu vyhovět nátlaku šumavských starostů, aby se oněch odborníků zbavil.

Reklama

On, ředitel národního parku OPRAVDU zvažoval, že by odborníky na přírodu vyhodil proto, že mají jiný (přírodě příznivější) názor, než on? On, který se ukázal jako přírodovědecký amatér, který se z odborného hlediska v nejmenším nemůže s naprostou většinou jím vyhozených specialistů ani srovnávat? Proboha, roztrubme tuhle hrůzu celému světu, ať ví, jací jsou ministři, kteří v Evropském srdci přírody ustavili vůdcem stáda slepého a hluchého berana a ještě ho přikrmují, aby nezašel na úbytě.

A posuďme i tvrzení Vladimíra Justa o ředitelových bolševických praktikách. Já jsem sice tohoto termínu ve svých předchozích blozích nikdy nepoužil, ale musím přiznat, že v případě Stráského sedí jako poklice na hrnec. Stačí jen připomenout, že si k vylustrování oněch propuštěných odborníků přizval bývalého estébáka. Tady opravdu není co dodat.

Ale nechci rozpitvávat celý rozhovor. Mně z něj vyplynulo, že Stráský je také neuvěřitelně samolibý. On snad sám sebe po roce stáže v národním parku přesvědčil, že mu veřejnost uvěřila, že v sousedním Bavorském parku a vlastně v celé západní Evropě žijí totální hlupci, kteří nemají potuchy, co geniové jako on a jeho kumpán Klaus mají dávno v malíčku.  

To už nemluvím o personální situaci v samotné správě NPŠ, za kterou bezpochyby Stráský nese plnou odpovědnost. Byl jsem tam nedávno s přítelem pro nějaké dokumenty a připadal jsem si jako agent CIA pod Babylonskou věží. Dvě skupiny lidí tam vedle sebe pracují, ale vzájemně si nerozumí a také se jedna druhé vyhýbají a jak jinak, jedna před druhou se obávají vůbec promluvit. Není tajemstvím, že donášení je nejúčinnějším způsobem kariérního postupu.

Jeden neví, zda se smát či plakat, protože tohle je podle mne k neuvěření. Ale suďte sami. Je Stráský opravdu krizový manažer? Já myslím, že ano. Ale ne ten, kdo park z krize vyvede, ale do krize už přivedl.