Když se ale Stráského mapa s novými stezkami objevila na parkovém netu, padali specialisté na jednotlivé oblasti ochrany přírody v NPŠ do mdlob. Odborné hodnocení nemohlo vyznít jinak, než odmítavě a Stráský správně pochopil, že čas, kdy může návrh předvést veřejnosti, ještě nenadešel. A tak mapu odložil na dobu, kdy se bude jednat o nové kategorizaci zón (tedy právě nyní) a přijal estébáka Miličku, aby mu odborné zaměstnance přetřídil na zásadové a poddajné. Ty nejvíce vzdorující vyhodil v první vlně propouštění v říjnu (viz.: vedoucí oddělení státní správy Tomáš Hlavatý, podepsaný pod negativním hodnocením). V současnosti je celý park v očekávání, který ze specialistů, neochotných svoje odborné názory překrucovat podle ředitelových přání, přijde na řadu v ohlášené druhé lednové vlně propouštění.
Co říká návrh: Třeba, že nové stezky se mají otevřít v Luzenském údolí (v jádrovém území tetřevů hlušců s aktivním vrchovištěm a rašelinným lesem. Přes oblasti hnízdního výskytu tetřevů jde dalších osm úseků. Čtyři zase pocházejí tokaništěm těchto chráněných ptáků. Na seznamu živočichů a přírodních biotypů ohrožených Stráského fantaziemi jsou podobným způsobem také mihule, perlorodky, vranky, střevlíci, rysi, vydry, tetřívci, jeřábci, chřástalové, vrchoviště, rašeliniště, třasoviště, rašelinné lesy, … V seznamu najdete jména jako Roklan, Luzný, Smrčina, Ptačí nádrž, Mrtvý les, Trojmezná, Mokrůvka, Křemelná, Huťský potok, Radvanický hřbet, Homole,… celkem 94 trasy. A pokud nejsou délky nových úseků uváděny v centimetrech, pak napočítáte přes 137 kilometrů! Hodnocení ale zdůrazňuje, že v žádném případě nejde pouze o počet narušených dosud přísně chráněných lokalit. Ještě důležitější je celistvost protnutých oblastí, protože právě ta patří k nejdůležitějším faktorům ochrany přírody a jejích obyvatel. Závěr posudku důrazně poukazuje na skutečnost, že se návrh přímo dotýká Evropsky významné lokality Šumava a Ptačí oblasti Šumava, stanovených nařízeními vlády v letech 2004 a 2005. Zatímco zjevným úmyslem Stráského je zalidnění oblastí, přilehlých k sousednímu německému Bavorskému lesu, němečtí odborníci chtějí naopak třeba právě kolem Luzného a Roklanu ochranu přírody zpřísňovat. Řediteli ale evidentně nevadí ani tak vážný signál, že dlouhé měsíce zdrženliví šéfové sousedního parku začínají otevřeně i v tisku varovat, že současný český přístup je v rozporu s evropským systémem ochrany Natura 2000, že Češi opouštějí evropskou cestu národních parků, že Evropa se s postupem vedení NPŠ nesmíří a Češi si „unikátním“ přístupem koledují o ztrátu parkového titulu.
I já jsem vášnivý turista, který už jen obtížně hledá něco nového, co ještě ze šumavských krás neviděl. I já jsem se společně s tisícovkami podobně postižených dvakrát prohnal Luzenským údolím, když ho park jen na léto pootevřel veřejnosti. A právě proto se děsím představy, že se Stráskému podaří nové úseky natrvalo otevřít a my pak svoji milovanou Šumavu s láskou rozdupeme jako kobylky.
V současnosti se Stráský pokouší svůj sen prosadit a nové turistické trasy rafinovaně protlačuje rovnou do připravovaného zákona o NPŠ. Tak by se totiž jakýmkoli odborným posudkům vyhnul a také zcela obešel i příslušnou evropskou legislativu. Nevěřím sice v nestrannost ministra Chalupy, ale do boje s Evropou se snad přece jen nepustí. Jinak se bojím, že moje vnoučata už Národní park Šumava neuvidí.