Prostor Mánkovu poslednímu pokusu oblbnout veřejnost, obávající se dlouhodobého sucha, dalo Právo. Pozorného čtenáře jeho výplodů ale nepřekvapilo, že to, co ministerstvu a parku vytýká, se nápadně podobá jeho vlastnímu plánu péče pro léta 2014 až 28.
V článku kritizuje ministerstvo a park: „Nově se má podle Plánu péče o NPŠ ponechat většina lesa napospas kůrovci. Časem tak vzniknou další plochy bez dospělého lesa, plochy s přehřátou půdou, místa s vyschlými prameny…“. Ještě jako ředitel NP v plánu péče po nástupu nového ministra ale sám plánoval: „…V horizontu 45 let postupně ponechat 35 % rozlohy lesů samovolnému vývoji … Střednědobě usilovat o nerušené fungování přírodních procesů v lesních ekosystémech,…“.
To ovšem není jediný autorův kotrmelec. V Právu dál uvádí: „V Plánu péče o NP Šumava, který byl předložen šumavským obcím … je deklarovaná podpora obnovy původních vodních nádrží. V kontrastu s tím se na Šumavě plánuje „zrušení nefunkčních vodních děl… Čekal bych, že se bude plánovat jejich obnova.“ Ve svém Plánu péče ale chtěl: „Umělá vodní díla udržovat ve funkčním stavu pouze v případech kulturních historických památek, potřebnosti z důvodu ochrany přírody a krajiny nebo jiného veřejného zájmu.“
V článku Mánek dále domlouval poslancům, aby při schvalování zákona nepodlehli agresi ideologických ekologistů. Chápu ho. On to totiž jako proměnlivý anti a ekologista neměl snadné a v životě si z toho opakovaně bral poučení:
1/ V roce 2006 jako náměstek v časopise Šumava emotivně obhajoval plochy, kde ponechá přírodu přírodě a to ze Šumavy udělá obydlený kout země s divočinou, kterou budou s odstupem času všichni závidět. Jako pravý „ideologický ekologista“ pak na Srní bez souhlasu státní správy ochrany přírody ponechal bez zásahu proti kůrovci tehdejší zásahové území, přestože ze zákona byla povinnost zasáhnout. Následně zde vylétl kůrovec. Za to parková správa dostala několikasettisícovou pokutu a Mánek byl později z funkce odvolán.
2/ Za pět let ovšem zázračně z ekologismu „prozřel“ a odpůrce samovolného vývoje Stráský ho dokonce najal jako experta na likvidaci kůrovce. On pak – coby náměstek – pro park znovu vyfasoval několikasettisícovou pokutu. Tentokrát ale za zásahy v bezzásahovém území (např. u Ptačího potoka a na Trojmezensku).
3/ V době vlády obou „expertů“ v parku převládaly nejrůznější podnikatelské záměry a plány péče o přírodu byly v parku na okraji zájmu. (Za dotace na podporu biodiverzity dokázal Mánek třeba postavit lávky a mosty za 15 milionů). Viz můj tehdejší blog http://boudavaclav.blog.respekt.cz/narodni-podnik-sumava-nps-kasle-na-prirodu/ Statistické výkazy dokazují, že například za kritizovaného ředitele Krejčího v roce 2010 bylo k zalesnění o 48 ha holin méně, než pak za Mánka. A Krejčí navíc obnovil 20 ha. Mánek si sice vytahoval triko, jak se zasloužil na prospěšném dovysazování listnáčů ve smrkových monokulturách, ale faktem je, že za Krejčího tato podsadba dosáhla 51 ha, a to bylo 5,6 krát víc než za Mánka. Však se tehdy také vysázelo 560 tisíc sazenic a také to byl 2,6 násobek.
4/ A kam to oba ředitelé dopracovali? Pravda vyšla najevo tento týden. Z původních 333 dodavatelů hlavně pěstebních činností, těžby dřeva (prořezávek) a využívání kolových traktorů jich do současnosti zbylo pouhých 93!!! Jinak řečeno, oba „střelci“ dokázali „umrtvit“ podporu zaměstnávání místních obyvatel, kterou umožňoval dřívější systém LesIS. Věřit proto „odborníkům“ Mánkova formátu může jen opravdový naivka.