„Manka s těmi zas…… Pražáky vy…….“ : můžete v těchto dnech slyšet po šumavských hospodách. A řediteli Mánkovi zjevně narůstá hřebínek, asi podobně, jako když v roce 2005, do časopisu Šumava psal: „Jsme přesvědčeni, že plochy lesa, kde ponecháme přírodu přírodě, je právě ten vizionářsky odlišný přístup, který ze Šumavy udělá obydlený kout země s divočinou, kterou nám budou s odstupem času všichni závidět.“
Jak absurdní! Dnes „Manka“ osvícen paprskem poznání, předělává národní park na hospodářský les s výskytem některých druhů. Tak alespoň hovoří kategorizace IUCN o čtvrté skupině ochrany (Mezinárodní unie pro ochranu přírody). Ale co se doopravdy v této kategorii chráněných území praví? Je to „Místo výskytu druhu. Oblast země nebo moře, kde dochází k aktivním zásahům správy území za účelem ochrany přirozeného prostředí a uspokojení potřeb konkrétních druhů“.
Naproti tomu o původní druhé šumavské kategorii se v normě říká: „Přírodní oblast země nebo moře, určená k: I. ochraně ekologické integrity jednoho nebo více ekosystémů pro současnou i pro budoucí generace; II. vyloučení využívání neslučitelného s účely ochrany daného území; III. poskytování duchovních, vědeckých, vzdělávacích, rekreačních a návštěvnických možností, které musí být slučitelné s ochranou životního prostředí a kultury“.
I hluchý a slepý odpůrce musí vědět, že Šumava dnes představuje daleko víc, než jen místo výskytu nějakého druhu. A dosud to také tak Evropa vítala a s ní i celý svět uznával. A to zdaleka ne pouze svět vědecký, jak se snaží „Manka“ Čechům namluvit.
Obětuje-li zvídavý čtenář chvilku, najde na Netu i doplňující komentář, kde světové ochranářské kapacity říkají: „Zvláštní problémy někdy vznikají ve spojení s používáním kategorie II. Jde zejména o případy, kdy národní parky, vyhlášené na základě národní legislativy, nesplňují požadavky, kladené na kategorii II. Tam, kde je příčinou nedostatečný management, může být cílem zlepšení jeho účinnosti; kde však tyto problémy vznikají proto, že cíle managementu jsou ve skutečnosti odlišné, bude vhodnější přeřazení do jiné kategorie…“.
Za nejpodstatnější osobně považuji větu: „Definice jednotlivých kategorií by se měly používat jako vodítko při rozhodování o cílech managementu, avšak konečná kategorizace by měla být výsledkem definování stavu území z hlediska jeho ochrany. Přednost má ochrana, teprve poté následuje kategorizace“.
Ale kdo chtěl, tohle už četl. A kdo nečetl, …. Pro mne z toho vyplývá jedna velmi podstatná otázka. Opravdu milovníci a obyvatelé Šumavy mohou uvěřit, že kvůli „místu výskytu nějakého druhu“ bude potřeba udržovat instituci s roční dotací státu sto milionů? V době, kdy stát zdražuje chleba a pivo?
Podle mne se stačí rozhlédnout. Při srovnatelné těžbě, probírkách, prořezávkách a dvojnásobné umělé obnově lesa stačilo před pár lety na práci Lesů v Horní Plané 19 lesníků oproti více než 63 v NPŠ. Lovecký host tam platí desítky až stovky tisíc za ulovení jelena a asi tisícovku za kus holé zvěře. V parku ale za tisícikorunovou odměnu loví lesníci. Tak to v hospodářském lese skončí. Každý si jistě dokážete spočítat, co vynese roční odstřel stovky jelenů a pěti set kusů holé zvěře. Kolik v Horní Plané za rok vydělali, nevím. Jsem si ale naprosto jistý, že „Náhradní Památník Šumavy“ při hospodářském režimu vynese ročně desítky, možná stovky milionů. A přidáte-li „Mankovy“ plánované výdělečné aktivity (vláčky, pronájmy nebo prodeje pozemků zemědělcům)? To teprv bude byznys! Jen si nejsem jist, že z něj na lid obecný něco zbude. No, komu není rady…