Na svobodu slova rozhodně rezignovat nehodlám. Jsem také přesvědčen, že vraždění kvůli odlišnému názoru (nebo světonázoru) je zrůdnost a pro vraha je smrt spravedlivou odplatou. Stejně tak ale tvrdím, že demokracie nemůže svoje práva využívat zcela nezřízeně, jak to obecně dnes zřejmě vnímá většina Evropanů. Ani Češi si příliš často neuvědomují, že kromě svých práv by měli více myslet i na práva ostatních, tedy vlastně na svoje povinnosti. Ona jsou totiž práva jednoho často v přímém rozporu s právy druhých. A začíná to už tím, když se jeden chce bavit a druhý potřebuje odpočívat. O vzájemné rasové nenávisti ani nemluvě.
Jinak řečeno, demokracie přece nemůže spočívat na znevažování hodnot jiných lidí ani na předsudcích vůči nim. Já z pohledu řadového Čecha vidím události ve Francii zřejmě jinak, než mnozí kolem mne. Provokování celých národů nebo společenstev rádoby vtipnými urážkami a zesměšňováním jejich symbolů, přesvědčení nebo víry? To přece není výrazem statečnosti nebo hrdinství!
Francouzi chtěli ukázat nebojácnost vůči teroristům, a to by asi bylo správné. Kdyby současně neprovokovali a zřejmě i neuráželi převážnou část muslimské společnosti, která svého proroka vidí jako mírotvorce. Čistě pragmaticky vzato, nepřipravují se tak o významné spojence? A nepocítí to celá Evropa?
Ne nadarmo se někdy říká, že cynismus zná cenu všeho, ale nezná hodnotu ničeho. Synonymy cynismu jsou slova jako nestoudnost a bezohlednost. To podle mne nejsou vlastnosti, které se s demokracií rýmují. Chápu, že kultura ve Francii může stát na jiných základech a tradicích a chci to respektovat. Obávám se ale, že masové vydání časopisu především oslabuje tolerantní většinu muslimské společnosti.
Copak nikdo nevidí, že ve skutečnosti se Francouzi i celá Evropa bojí války? Bojovat s terorismem je třeba. Ale trpět nebo umírat zbytečně?