Reklama
 
Blog | Václav Bouda

Doufám, že vystřílení jelenů na Šumavě nehrozí

O tom, že by v národním parku měla zvěř žít v souladu s přírodními podmínkami, asi nikdo nepochybuje. V šumavském parku to ale evidentně neplatí. Snad důvodem není jen to, že zprávy o stavu přírody píší jiní lidé než o stavu zvěře. Nebo v parku neplatí Zákon o myslivosti, který při překročení normovaných stavů zvěře umožňuje ukládat statisícové pokuty? Či snad je příčina v tom, že orgán parkové státní správy (který má na myslivost dohlížet) je de fakto podřízen vedení parku?

          Lesní hospodáře trápí vysoké stavy spárkaté zvěře, která neúměrně škodí přírodě, už 40 let. V Národním parku Šumava to vědí, protože tamní zprávy o stavu přírody přesvědčivě říkají, že po celou dobu platnosti plánů péče (14 let) se nedaří snížit stavy jelení zvěře tak, aby se pohybovaly pod normovaným stavem. Tedy nejvýše přípustným jarním počtem, který odpovídá schopnosti prostředí uživit vysokou zvěř, aniž by neúnosně poškozovala přírodu.

        Statistika každoročních počtů jelení zvěře v parku roste a je doslova příšerná: Zatímco v roce 1995 nasčítali tamní hajní 544 kusů vysoké, loni už se dobrali  na víc než dvojnásobek. Ale není se čemu divit, když počty odlovené zvěře prakticky po všechna léta nedosáhly potřebné výše. Konkrétně by na jaře mělo být v parku nejvýš 840 zvířat, což je o 368 méně než byla realita v loňském roce!!! (Letošní čísla budou známa po jarním sčítání.) Každému myslivci je jasné, že když se tady například v roce 2012 neulovilo podle plánu 60 laní, muselo se to příští rok na počtu zvířat podstatně projevit.

        Ale odpovědný myslivec (či hajný) dnes nebere v potaz jen statistiky, které se příliš snadno účelově zkreslují. Musí vědět, že by počty zvěře hlavně měly být takové, aby škody, které napáchá, byly pro přírodu únosné. I v tomto směru jsou zprávy z parku poměrně jasné: „…dochází k neúměrnému poškozování přirozené i umělé obnovy zvěří, … odrůstání je výrazně zpomaleno, zhoršuje se zdravotní stav, přimíšené dřeviny, zejména jedle, buk, javor klen zaostávají v růstu, a zaniknou v důsledku zastínění …“

Reklama

         Přetlumočeno pro laika – NPŠ nehospodaří se zvěří jako s přirozenou součástí horské přírody, protože jedním z jeho hlavních úkolů je postupná přeměna uměle vypěstovaných smrkových monokultur na přirozené lesy s příměsí jedle, buku a dalších listnáčů. Ty by pak lépe čelily nepřízni přírody a škůdců.

       Co tedy dělají parkoví odborníci nesprávně? Svoji snahu stereotypně směřují na výši odlovu, kterou však absolutně nezvládají a na pasivní ochranu, která je nedostatečná. Hlavně se ale neřídí doporučeními, která nabízejí nové poznatky výzkumu.  

       Odborníci například poukazují na (až dvanáctinásobně) vyšší letní okus mladých porostů v důsledku vyrušování zvěře (a to i průběžným lovem v oblíbených místech). O tomto faktoru se zprávy NPŠ vůbec nezmiňují. Světové kapacity za prokázaný a účinný doporučují tzv. intervalový lov (v krátkých časových obdobích), nikoliv tedy navezení hromad s krmením, u kterých lovci denně čekají a tak nutí zneklidněnou zvěř přicházet až v noci. Ale není jistě také náhodou, že ani jedna z dostupných informací nehovoří o možnosti, zvýšit úživnost honitby anebo odvádět zvěř z míst, kde škodí. A to formou léty osvědčené výsadby remízků a zvěřních políček, kde by se ovšem nelovilo (snad kromě říje). Projejich budování by nepochybně nebyl problém získávat i významné dotace.

       Copak ale není absurdní i situace, kdy v takzvaných přezimovacích obůrkách (podle mého odhadu na více než na 270 hektarech), které stojí desítky milionů korun, se každoročně vykrmuje polovina neúměrně překročených stavů zvěře (a to za další miliony)? Přitom je na ochranu nové výsadby, formou nejúčinnějšího a nesrovnatelně levnějšího oplocování, vybudováno v parku jen asi 500 hektarů oplocenek. Tohle všechno funguje v běžném hospodářském lese. Není tristní, že v národním parku se na moderní hospodaření s jelení zvěří nedobrala většina tamních šéfů ani teoreticky?

       Jsou myslivci, kteří říkají, že hajní a vedení parku sobecky nechtějí dopřát okolním sdružením lov vysoké zvěře. Jiní tvrdí, že je otázkou státní správy (podřízené vedení parku), aby zajistila nápravu. Měla by se více zapojit sousední myslivecká sdružení? Či nastal čas pro vysazení vlčích smeček, které by jelení zvěř rozptýlily na větší území i do nižších poloh?

       Je jisté, že problematika je mnohem složitější a bylo by o ní možné napsat několik odborných statí, které by se jednotlivostmi podrobně zabývaly. V každém případě to je problém, který má řešit ministerstvo životního prostředí.  Mně ale vlastně jde o důkaz, že nová pravidla pro fungování parků jsou zapotřebí. A také se mi zdá, že pod vlivem politických tlaků lobbujích stran jsou i v současnosti některé problémy přehlíženy. Proto se jimi i nadále hodlám zabývat.