Ředitel NPŠ Mánek a spol. se chlubí tím, že nové geniální plány parkové správy byly inspirovány jejich návštěvou ve Velké Británii (Skotsku). Zvídavého člověka musí napadnout, jak se tam asi rozhlíželi a koho a jak se ptali, protože britská studie EFTEC jim zřejmě nic neříká. Ba naopak, jako strašáka pro veřejnost si pěstují vědecky preferovanou bezzásahovost. Prezentují ji totiž jako nepřístupnost chráněných oblastí.
Britové a nakonec i čeština sama napovídá, že bezzásahová je oblast bez zásahů, o zákazu vstupu nic neříká. A Britové se ve svých doporučeních za rozšiřování možnosti návštěv právě takových zajímavých oblastí v doprovodu průvodců přimlouvají. Však tohle se už u dosavadních a dlouho dopředu obsazených výletů na Šumavě zcela jistě osvědčuje. A je evidentní, že tohle je jedna z cest, jak zájem veřejnosti posílit.
Co chvíli na Šumavě potkávám zájemce, kteří by rádi legálně vyšli k bývalé Juránkově chatě na Svaroh, na Jezerní horu, na Polom…. (Seznam takových míst od severu k jihu by byl hodně dlouhý a některá jsou dokonce i dnes přístupná, jenže bez průvodce to není zrovna jednoduché). A kdo chce tvrdit, že není zajímavá příroda, která se sama vypořádává s následky znečistění nebo vichřice? Nechci nikomu vnucovat svoje pocity, ale nejsem sám, kdo tvrdí, že je mnohem hezčí a zajímavější vidět zdravý, nově se rodící porost, než „krásný“ smrkový les, který potkáte kdekoli ve vnitrozemí. Konečně, prokazuje to i zřejmě jediný seriózně provedený průzkum regionální rozvojové agentury mezi rekreanty. Absolutní většina jich totiž nechce koukat na vykácené paseky, a navíc je pro jejich návštěvu důležité, že jedou do uznávaného národního parku a uvidí něco, co jinde není.
Odstrašujícím příkladem v tomto směru je už dlouho propíraný Modrý sloup, coby přístupové místo na bavorský Luzný. Proti jeho otevření vědci i občanské aktivity mají v podstatě jen sezónní výhrady a už dlouho záleží jen na správě parku, aby zajistila potřebné posudky a hlavně představila rozumnou koncepci pro otevírání takových a podobných přístupů do chráněných území, která by nebyla v konfliktu s principy ochrany přírody.
Místo šíleného nápadu, aby v paku začaly po nových komunikacích jezdit elektrické vláčky, vidí zahraniční autoři cestu v budování pozorovacích míst zajímavých živočichů, jako je už léta fungující pozorovatelna jelenů (také věčně přeplněná). A podobně zajímavá může být podle nich i květena, ptáci, brouci, motýli,…
Každý, kdo měl možnost procestovat sousední bavorský park, musí vědět, co tam přitahuje desetitisíce návštěvníků. Hospodářský les to rozhodně není. Počínaje třeba vlky a divokou přírodou a konče zajímavými naučnými expozicemi právě o ní. Jenže naturovou propagaci a expozice už Mánkovci stačili téměř zlikvidovat a rekreanty raději lákají na plyšáky a nově i do hospod (viz. v bezzásadové oblasti Březníku). Ochránci parku a informační střediska se dnes zabývají spíš prodejem suvenýrů, místo aby se starali o inspiraci rekreantů a parkovou přírodu.
Místo nových hospod by Britové raději viděli vhodně vybudované rozhledny, nebo rozšířená výhledová místa, která jsou a vždycky budou zajímavým cílem turistů (viz. Poledník, Javorník, …). Nehodlám opakovat léta známé argumenty. Ale vedení parku podle mne nesmí z hlediska přírodních hodnot mimořádně ceněnou „obchodní značku“ soustavně poškozovat (viz. poslední rozsudek o protizákonném postupu při kácení horského lesa na Ptačím potoce). Rozumnému rozvoji (a říká to i britská studie) neprospěje výstavba areálů jako je spojena s lanovkou na Hraničník. Copak už není řada ubytovacích kapacit na Šumavě po většinu roku nevyužita? A pomohou snad noví stavebníci, kteří si časem potencionální turisty sami ubytují? Prostě řečeno, Britové se všemi deseti přimlouvají za pokračování v dřívějším směřování do společného česko-bavorského projektu Divoké srdce Evropy.
Ale zdá se, že ledy přece jen tají. Naději dávají dosavadní prohlášení předpokládaného ministra životního prostředí. Ten chce celkem správně obrušovat hrany za poslední roky systematicky pěstované nenávisti. O přírodě navíc, na rozdíl od Ropáka Stráského, mluví jako o pokladu, který je třeba uchovat pro další generace.
Jsem hodně zvědav, jak na podobná slova zareaguje šumavský chameleon, který jako oddaný zástupce „divoké Šumavy“ v parku před léty nastupoval a do časopisu Šumava prohlašoval, že plochy lesa, kde ponecháme přírodu přírodě, ze Šumavy udělají obydlený kout země s divočinou, kterou nám budou všichni závidět. Ale poté, co byl odejit, jako správný chameleon zmodral a pod Stráského křídly se zdálo, že tuto barvu už nezmění. Jsem opravdu zvědav, zda se opět chystá přebarvovat do původního naturového šatu.