Nikdy jsem nesouhlasil s tvrzením ekologických iniciativ a vědců, že NPŠ nepotřebuje změnit legislativu. Moje výhrady v prvé řadě směřovaly k fungování Odboru státní správy NP. O jeho složení a hlavně jeho vedení rozhoduje v podstatě ředitel parku, ačkoli odbor by měl právě ředitele parku, pokud má podobné eskapády, jako bývalí šéfové, urazit pracky. Tento princip „kontroly“ v posledních létech, opakovaně ukázal svoji absurditu.
Jak to fungovalo? Po nástupu si ochranářský amatér, ale jistě schopný manipulátor Stráský, jako šéfa státní správy vybral Václava Brauna – muže, který byl v minulosti z parku (podobně jako Mánek) propuštěn. Evidentně při tom kalkuloval, že mu oba půjdou na ruku. A pak s pomocí bývalého důstojníka STB nechal vytipovat a ze správy propustil desítku zásadových specialistů, zjevně proto, aby mu jako odborníci svými posudky nekladli překážky a mohl si tak svévolně rozhodnout o čemkoli.
Tak se mu s podporou této správy „podařilo“ povolit černou stavbu relaxačního centra Klausova právníka v Prášilech. (Architektka, která nesouhlasila, byla propuštěna a souhlas vydal Braun). Podobně bylo zahájeno (později soudem potvrzené) nezákonné kácení v oblasti Ptačího potoka. (Odvolaný vedoucí správy Hlavatý na záměr požadoval posouzení vlivu na životní prostředí). A nezapomenutelné je také používání přírodě i lidem škodlivé chemikálie – Vastaku. (Odbornice Michálková, která k němu vydala negativní posudek, už rovněž na odboru nepracovala a posudek prý záhadně zmizel). A tak by se dalo ve výčtu svévolností pokračovat.
Dnes můžeme říci, že obdobně zřejmě postupoval i Mánek při budování „reprezentační“ restaurace na Březníku, na jejíž zprovoznění byly vyhozeny miliony, ale hlavně, která nikdy neměla a dodnes nemá vybudované dostatečné odpadní hospodářství. Od oznámení záměru jistě polovina lidí ve vedení parku o problému věděla. V Odboru státní správy NPŠ ale jakoby nic netušili. Právě ten přece měl zajistit, aby Mánkův potrhlý nápad, budovat v prvních zónách reprezentační restaurace (které by navíc byly i vážnou konkurencí restauračním zařízením v parkových obcích), byl v souladu se zákonem o ochraně přírody.
Těžko lze pochopit, jak opravdový odborník se všemi těmito maléry (navíc už potvrzenými soudy, ČIŽP, nebo ombudsmanem), mohl vydávat souhlas, anebo je alespoň přehlížet. Na druhou stranu chápu, že se podělánci v podobných případech obávají neodpovědným ředitelům vzdorovat, ale proto v úřadu jako hlídací psi jsou. Pro budoucnost už se nesmí stávat, aby státní správa NP fungovala v područí jejích ředitelů. To je to první, co musí nový zákon o NP změnit!
A ptám se: Jak je možné, že vedoucí této „státní správy“ ve své funkci v parku dosud pracuje, když současný ředitel proti zprovoznění Březníku a jeho neekologické poloze horlil už na začátku roku? A kdo je odpovědný za tuto a další milionové pokuty udělené parku za škody napáchané na přírodě? Jak je možné, že ještě nepadly žaloby za zneužití pravomocí bývalých ředitelů?