Podívejme se na postupy této renomované (a také ne levné) agentury na http://www.bisonrose.cz/cs/pripadove_studie. Tam pod titulkem Boj s kůrovcem najdete, co sama agentura o své činnosti uvedla. A je to silná káva!
Bisoni si samozřejmě svojí údajnou úspěšností snaží udělat dobrou reklamu a jejich tvrzení zcela neodpovídají realitě, nicméně není pochyb, že veřejnost částečně ovlivnili. Čtenář se na jejich stránkách třeba dozví, jaký cíl měla PR akce „Kůrovcová kalamita tisíciletí“. Tímto nesmyslným tvrzením dokázali Stráský a Mánek ohlupovat veřejnost až do doby, než se zcela prokázalo, že žádná taková kalamita neexistuje a ani existovat nemůže. (Už proto ne, že tak staré záznamy o šumavských kalamitách neexistují).
Bisoni také slovy „Stráský …musel přiznat nezákonnost postupu“ vlastně potvrzují, že Stráský o nasazování jedovatých chemikálií lhal. A právě podobná nepravdivá prohlášení nebo činy obou ředitelů byly vlastně největší brzdou úspěšnosti agentury. Rozhodně to platí o etapě, kterou agentura nazvala „NP čelil vnitřní nejednotě“. Ve skutečnosti to bylo období, kdy Stráský na likvidaci zásadových odborníků nasadil bývalého estébáka, kterého sice musel pod tlakem veřejného mínění propustit, ale vytipované neservilní odborníky přesto vyházel.
Zajímavá je bezpochyby kapitola „NP čelil nepřátelství vědců“. Ve skutečnosti to bylo tak, že se naprostý laik Stráský, chtěl-li prosadit svoje osobně pojaté zejména turistické cíle, potřeboval zbavit odporujících vědců hlavně z parkové rady. Zredukoval proto radu natolik, že z vědců, na jejichž stanoviscích byl vlastně park budován, v ní téměř nikdo nezbyl. Pak následovala mediální masáž, která měla za úkol z přírodovědců udělat ziskuchtivé, účelově argumentující obludy, které o přírodě nemají ponětí. Nepřímým následkem ale byl dost zoufalý nápad sehnat „odborníka“, který by zpochybnil citlivost tetřevů k rušivým vlivům. V Česku nikoho takového nenašli a tak park nechal vypracovat rádoby odborný posudek, podle něhož se častým vyrušováním stávají tetřevi odolnější, a proto je klidně možné rušit je těžbou a rozvojem turistiky i v nejpřísnějších klidových zónách. Tím ze sebe vedení parku udělalo trapné šašky a jeho věrohodnosti to neprospělo.
Za zvlášť smutné považuji tvrzení agentury, která „po dobu spolupráce tvořila, editovala a distribuovala tiskové zprávy a autorské články“. Přeloženo do čtenářského jazyka dostávala řada českých novinářů bezpracně hotové materiály, které stačilo překopírovat do novin. O těch z „žurnalistů“, kteří neměli ani nejmenší snahu těmto PR článkům dodat alespoň zdání objektivnosti, nelze samozřejmě říci nic pochvalného. Agentura ovšem správně odhadla, jak někteří „novináři“ pracují. Tady se ukázal hlavní rozdíl od doby, kdy novináři psali o zlatotěžařských aktivitách TVX Bohemia Důlní v Kašperských Horách. Tehdy totiž agentura Burson-Marsteller (do jejíhož mezinárodního impéria dnes Bison&Rose náleží) dostala na frak, protože většina novinářů tehdy zřejmě nebyla až tak líná, jako v současnosti.
Ale hlavně je třeba citovat agenturu, že „při aktivistické blokádě na Modravsku odstartovala další fáze, postavená na místních obyvatelích, kteří protestovali proti cizímu vměšování do lokálních problémů.“ Nedávný soudní rozsudek, pravící, že občanská blokáda nezákonného kácení na Šumavě byla oprávněná, soudnému čtenáři mnohé napoví. Z pohledu rozsudku je jasné, že agentura (podobně jako policie) působila vlastně v rozporu se zákonem, ačkoli by nebylo složité zjistit, co zákonné je. Navíc je zřejmé, že těžařská lobby za spolupráce s vedením parku a agenturou tehdy zneužily známého odporu českého člověka k takzvaným „náplavám“, tedy lidem, kteří v místě (na Šumavě) trvale nebydlí. Za až neuvěřitelné koordinace místního tisku, vedení některých obcí, vedení parku i bývalých ministrů se podařilo vyhecovat místní obyvatele až k trestným činům (vyhrožování, napadání, propichování pneumatik), které policie nedokázala vyšetřit.
Co tím vším chci říci. Pokud jde o NPŠ, měl by zveřejnit, kolik za mediální podporu své problematické činnosti z daní poplatníků na úkor přírody zaplatil. Ale hlavně tvrdím, že příklad Šumavy ukazuje, jak lze profesionálními metodami velmi účinně ovlivňovat veřejné mínění, které může vést k absurdním, ba i nezákonným událostem. Nedokážu odlišit, co prezentovala agentura a co bylo výsledkem práce PR a tiskového oddělení parku. Jako bývalý novinář si ale velmi dobře uvědomuji, jak významně je veřejnost masírována profesionály, kteří dokáží její názory naprosto zdeformovat. Bůh naši sotvademokratickou společnost chraň před vyhlašováním podobně velmi snadno zmanipulovatelných referend.